- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
pro pana Kurala,
pochopil jsem z vašich příspěvků, že jste mimo realitu. Pochopit konstanty standardního modelu přece není věc matematiky, co můžete třeba na gravitační konstantě vypočítat ? Nemůžete na konstantě vypočítat nic. Můžete pouze konstatovat, že je taková, nebo onaká a dále že jen tato hodnota, vyjádřená na cca 50 desetinných míst umožňuje existenci vesmíru s rozumnými pozorovateli.
A to týká zbývajících 24 konstant s většími či menšími hodnotami, ale všeobecně daleko za desetinnou čárkou a každá z nich je limitující pro existenci rozumného pozorovatele. Spočítáním tj. součinem existence jejich pravděpodobností dostanete číslo nerozlišitelné od nuly.
Nebo otázka :
Základem hmoty je atom s protony a neutrony a elektrony. Elektron je asi 1800x lehčí než jádro, přitom mají stejně velký elektrický náboj. Proč základem hmoty jsou elektrony a jádra, proč místo nich nejsou třeba kozí bobky ? na to věda odpovědět neumí a nikdy nebude umět
Můžeme ale udělat teorii a matematický model, který pozorované skutečnosti lépe vysvětlí. Třeba ta vámi zmiňovaná gravitační konstanta je skutečně pro současnou fyziku malý rébus. Nejen že nevíme, co to má vlastně být, ale dokonce ji ani nedokážeme pořádně změřit. Existuje několik metod, z nichž každá dává diametrálně odlišné výsledky. Současná hodnota této konstanty je spíš dílem dohody vědců, než nějakým exaktním zjištěním. Takže je možné, že v budoucnu přijde někdo s nějakým modelem, z kterého přesná hodnota gravitační konstanty vypadne. Nebo z něho dokonce vypadne, že se vůbec nejedená o konstantu. A všechna známá pozorování na ten model padnou a najednou budeme zase o krok dál.
Ale z filozofického hlediska to samozřejmě nic neřeší. Nejspíš do takového modelu vstoupí několik dalších konstant, které zase nebudeme umět vysvětlit, odkud se berou a jejich hodnotu nebudeme umět pořádně odhadnout.
Dawkins v Božím bludu v úvodu píše " Je nanejvýš nepravděpodobné, že existuje Bůh". Nepíše : Bůh neexistuje - jak to chápou naši ateisté odchovaní vulgárním ateismem - kousek území pro něj nechává.
V průběhu knihy asi na půlstráce píše dále (přibližně) :" Je nanejvýš nepravděpodobné, že došlo k těmto událostem : Velký třesk, vznik solární soustavy, vznik soustavy Země - Měsíc, vznik života, vznik mnohobuněčných, vznik vědomí. Tímto konstatováním sklouzává jeho úvodní tvrzení na fifty:fifty, jako nerozhodnutelnou věc.
Myslím si, že to není vědecké pojednání, spíš jde o projev záporných emocí vůči křesťanství a katolictví, na události v jeho dětství.
Stejně tak jeho kniha Sobecký gen je dneska překonána, je to falešný pohled na evoluci a působení genů. Na jeho místo a na místo celého darwinismu nastupuje Evo-devo založená na úplně jiných principech.
Překvapuje mě fascinace vědou. Věda pouze vykládá jak svět funguje ale nikdy nezjistí proč svět existuje, to znamená, že se věda nikdy pravdy nedobere. Nevím tedy z čeho adoranti vědy berou své pevné a bojovné přesvědčení.
ad. 1 V tomhle s Dawkinsem nelze nesouhlasit
ad. 2 Vy z toho vyvozujete pravděpodobnost fifty fifty, Dawkins však zcela jasně ne.
ad 3. V tomhle se shodneme, třeba ale zmínit, že Dawkins své pocity náležitě zdůvodňuje.
ad 4. Samozřejmě že je Sobecký gen (1976) překonán, lze více než důvodně předpokládát, že Dawkins (resp. vědecká obec) ví víc, než věděl před 38 lety.
ad 5. S druhou větou si dovolím jen polemizovat, protože nemám ani zdaleka dostatečné znalosti fyziky na to, abych mohl přesvědčivě tvrdit, že přední vědci v této oblasti mají alespoň částečnou představu o odpovědi na otázku "Proč?", ale právě z knihy L. Krausse se zdá, že se něco rýsuje. Poslední věta je ale dlé mého naprostá nehoráznost, protože na rozdíl od mnoha věřících (berme je v této otázce jako opozici vědců) vědci (potažmo my, řadoví fandové) nikdy nedrží svá přesvědčení tak pevně, aby se jich v případě dostatečně přesvědčivých důkazů nedokázali vzdát.
K inspiraci a k rozšíření obzorů bych vám doporučil přečíst si i například něco od Marka Orko Váchy, Tomáše Halíka nebo Jana Sokola. Za přečtení stojí i Křesťanství a ateismus od Dineshe D´Souzi, který vede s Dawkinsem zajímavou polemiku, byť nám Evropanům může připadat jeho přímočarý "americký" přístup poněkud diskutabilní. Přečíst si Bibli a pak v zájmu vyváženosti sáhnout po Dawkinsovi je trochu zavádějící metoda, oba texty se žánrově míjí, nesou odlišná poselství, vznikly za rozdílným účelem a ve zcela jiném dějiném kontextu.
Ze začátku jsem byl hodně zaujatý a naprosto jsem dával přednost pohledu ateistů, až teď jsem se začal pouštět i do děl autorů z druhé strany. Předsudky jsou špatné. ;). O D´Souzim jsem slyšel, tak dám na vás a přečtu si ho. Bible x The God Delusion opravdu nelze srovnávat a já uznávám, že to byla začátečnická chyba. :)
Jasne, ze je Buh. Minimalne ve forme literarni postavy z te knizky, o kere jste se zminil.