Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč je mi z Partičky smutno

13. 04. 2013 19:21:30
Pořad Partička v zásadě dělí diváky do dvou skupin. Jedni ji milují, druzí nenávidí. Chápu důvody obou, nepatřím však do žádné. Můj postoj k Partičce (hovořme nyní o té české) je sice negativní, mé důvody však sahají poněkud dále. Tímto článkem vám chci nabídnout trochu odlišný úhel pohledu.

Mnozí považují Partičku za dílo slovenského herce a režiséra Dana Dangla, koncept pořadu má ovšem kořeny ve Spojeném království, kde roku 1988 vznikl pořad Whose Line Is It Anyway?. Princip byl jednoduchý - čtveřice účinkujících dostává od uvaděče (osobně preferuji familiární výraz "hostitel") pokyny, na jejichž základě musí na místě zahrát zábavnou scénku. Prosté, čas však ukázal, že rovněž dokonalé. Pořad, který byl na britských obrazovkách pomalu vyšperkováván, vletěl v roce 1998 na americké obrazovky v nejlepší formě - objektivně geniální počin, subjektivně nejzábavnější televizní pořad, který jsem kdy viděl.

Vězte tedy, že jako obrovský fanoušek WLIIA bych si přál vidět tento pořad i u nás a že nechci Partičku odepsat, protože ten potenciál je obrovský.

Osobně jsem přesvědčen, že převést tento formát do slovenského (potažmo českého) prostředí byl od Dangla náramně dobrý nápad. Se samotným provedením mám však problém, který mi brání Partičku chválit, protože je, dle mého názoru, amatérské. Nechci si tu pouze stěžovat, chtěl bych uvést pár nápadů, na které by Dano jistě přišel sám, kdyby zhlédl více než pár dílů původního pořadu. Konkrétně mám na srdci čtyři věci:

1. Uvaděč/hostitel

Dano Dangl je v roli "režiséra" celé show obstojný, prospělo by však méně záběrů jeho afektovaného a zřetelně přihrávaného smíchu. Rovněž by se nemusel pouštět do samotného hraní her. Nestojí to za to.

2. Účinkující sestava

Klíčový prvek celého pořadu a právě tady to skřípe nejvíce. Velmi mě baví Ondřej Sokol, za každé situace zůstavá v roli a má spoustu vtipných nápadů, zdatně mu pomáhá rovněž Igor Chmela. Proč však padl výběr i na dvojici Suchánek-Genzer, je mi velkou záhadou, nejsem zkrátka schopen pojmout, co vzbudilo v Danovi důvěru v jejich improvizační um. V celé republice je nemalé množství různých improvizačních klubů a divadel a někteří účinkující mají neuvěřitelný talent. Kdyby se těmto dala možnost vystoupit, kdyby se zkoušeli neustále noví účinkující (jako to ostatně proběhlo i v počátcích WLIIA), finální sestava by byla bránicotržná (je to skutečné slovo).

3. Hry

Dano Dangl do svého pořadu přejal i řadu původních her, v tom vidím obrovské plus, protože principy některých jsou již samy o sobě smrtelně vtipné (za všechny jmenujme třeba "Stand, Sit, Lie", při které musí za všech okolnosti vždy jeden stát, druhý sedět a třetí ležet). Měl však zůstat jen u těch, na které jeho herci stačí. Ani jeden z nich totiž neumí obstojně zpívat a taková "Opera" byla vskutku to nejbolestnější, co jsem z pořadu viděl. Poprvé je to možná vtipné, ale když to vidíte potřetí a dojde vám, že je to myšleno vážně, musíte nevěřicně kroutit hlavou.


4. Hudební doprovod

Na předchozí body jsem se snažil dívat objektivně, zde však vyjádřím svůj ryze subjektivní názor. Hudební doprovod je ta část show, kde by se podle mě měla zachovat profesionalita a serióznost. Americké Whose Line vytvářely hudbu tři nadané (a vpravdě pohledné) mladé dámy a hudební hry díky tomu získaly naprosto jiný rozměr, myšleno tak, že velká část písní by klidně mohla být zpoplatněna a prodávána. To celému pořadu náramně slušelo a já bych to rád viděl i u nás.

Čtyři jednoduché nápady a já upřímně věřím, že pokud by se alespoň s 2. bodem něco provedlo, získal by pořad jiný rozměr a mohl by směle stanout po boku legendy jménem Whose Line Is It Anyway?.


Argumentem, kterým bych rád podepřel své tvrzení, že Partička opravdu může být legendární, vám budiž tento otitulkovaný díl pořadu Whose Line Is It Anyway?

Doufám, že jsem vám svým článkem ukázal i trošku jiný pohled na věc a závěřem bych vás chtěl poprosit, abyste své názory směle vyjádřili v diskuzi, které se rád zúčastním.

Autor: Pavel Hartman | sobota 13.4.2013 19:21 | karma článku: 18.80 | přečteno: 3029x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Petra Havelková

Osudy dynastie Lehmanových v Divadle Husa na provázku

Běž na to, sdělila mi kamarádka, když jsem jí řekla, že chci jít na inscenaci Dynastie v brněnském divadle. Neprohloupíš, je to to nejlepší, co jsem tam v poslední době viděla. A tak jsem ji uposlechla a šla

21.10.2017 v 16:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 144 | Diskuse

Petra Havelková

Pitínského Triptych v Divadle Husa na Provázku

Inscenace v režii J. A. Pitínského skoro vždy naláká diváky. Triptych tří textů z období totality, demokracie a středověku skladbou titulů sliboval nekonvenční zážitek a ten jsem si nechtěla dát ujít.

21.10.2017 v 15:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Semínka z hvězd 2

Navazuji na první část pohádky tematikou jak je to s energetickými a informačními poli a léčbou rakoviny na žádost některých blogerů v diskusi k článku z minulého týdne.

21.10.2017 v 10:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Semínka z hvězd 1 – jde o návrat „Bohů“ na naši planetu?

Další pohádka, jež navazuje na pohádky ze září. Stále častěji dostávám výzvy: „Dokaž existenci energetických a informačních polí a dokaž, že tím jde léčit i rakovina“. Tak tedy pár poznámek k tomu a něco navíc.

21.10.2017 v 9:00 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 206 | Diskuse

Karel Sýkora

Jiří Beneš – Jak a kdy vznikla Bible?

Bible je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem. Proto se nazývá také Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo.

21.10.2017 v 8:11 | Karma článku: 4.41 | Přečteno: 118 |
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1991
Muž, student, filantrop, bojovník za práva ptakopysků


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.